.JPG)
15.1.2014
Přidali jsme prezentaci "Cesta tam a zase zpět.
Pavel
´
V Brně dne 7.8.13
Tak krátce pro zvědavce, jak to dopadlo. Po komplikacích před letištěm v ISB, kdy už i mně vytekly nervy při představě, že nám uletí letadlo, vše pokračovalo hladce. Ze čtvrtka na pátek lehce po půlnoci jsme dorazili do Šternberka a v pátek ráno absolvovali sérii vyšetření. Pavel měl hnisavé ložisko na mozku, je po úspěšné operaci a daří se mu dobře, zotavuje se rychle. Leží na neurochirurgii v Olomouci. Olga
Středa 31.7. večer
Do odletu zbývá již jen pár hodin. Večerní modlitby dozněly, slunce zapadlo a místní mají před sebou dlouhou noc praně začínající snídani (v období Ramadánu je to tady ještě více jiné). Olga, Laněk a Tomáš jdou na večeři, ale já se trochu léčím a tak se místo večeře věnuji čtení svaté knihy. Koho by to zaujalo, přikládám pár citátů pro poučení.
Jestli nenastanou žádné komplikace, tak za 24 hodin budeme už v Čechách.
Pavel
„A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! ….“ [KORÁN, SŮRA 9, verš 5]
“A nedomnívejte se, že nevěřícím se podaří uniknout zásahu Božímu na zemi! Jejich příbytkem bude oheň pekelný, a jak hnusný je to cíl konečný!“ [KORÁN, SŮRA 24, verš 56/57]
„A nehodí se, aby věřící zabil věřícího, leda omylem….“ [KORÁN, SŮRA 4, verš 94/92 ]
„Vy, kteří věříte! Nepřibližujte se k modlitbě, jste-li opilí, dokud nebudete vědět, co říkáte;…“ [KORÁN, SŮRA 4, verš 46/43 ]
Středa
31.7. 2:00 MČ
Tak konečně se odjezd účinně přibližuje. Trošku se to dějově zakoncentrovalo, tak nějak nebyly myšlenky na psaní. Do Gilgitu jsme nakonec dojeli vlastním najatým mikrobuskem až kolem desáté, řidič se ještě po západu slunce posilňoval. Odletěli jsme z Gilgitu v neděli ráno bez komplikací nebo jsem je neudržela. Počasí stále ukázkové. V ISB řádí monsun, je děsný vedro, dusno a vlhce. Bydlíme v pensionku v ISB, docela to jde, jen v okolí není ani sámoška ani nic, jen blok asi 5 vývařoven a restaurací, které jsou do večera zavřené skrz Ramadán. Večer je všude narváno. Pak jsou tu ještě lékárny.
Tomáš a teď už i Laněk (na jeho palubním lístku byl Tomův batoh evidován) obíhají letištní úřady, právní oddělení a zpět a snad nakonec nějaké peníze letiště pustí. Už připustili, že batoh asi fakt ztratili. Já zatím balím dokola 75kg na 60kg a jde mi to těžce (nechceme posílat zpět žádné cargo). A Pavel?? Ten to moc nezjednodušuje, v noci z neděle na pondělí se objevila recidiva či co, opět silné bolesti hlavy a pro zpestření také 39-stupňové horečky. Od té doby s tím zápasíme a dosahujem střídavých úspěchů (do včerejška, teď se to dost zvrhlo k horšímu). Debriefing teprve proběhne, zbývá jen odpoledne. Někteří opět pojídají steaky, afghánské šašliky a Pavel skoro nic.
Z vězení v Péšáváru včera v noci uprchlo asi 200 přátel starých časů za pomoci 60 sebevražedných nešťastníků a nesebevražedných pomahačů a k akci se přihlásil Taliban, Anwar říkal, že to není možná, že to je zase politika… A tak mi tady žijem. Tondo, my víme, kde mají pivo, ale to nestačí,
mumio nemám.
Všechny zdravíme, Olga
Ještě jsme přidali několik asi poslednich fotek. Pavel
Sobota 27.7. 13:30 MČ
Tak se nám to začíná zkracovat, večer se přesouváme do Gilgitu a v neděli ráno možná odletíme do ISB. Tom s guidem a věcma odjeli do Gilgitu už časně ráno, řešit letenky a Tomův batoh, tedy spíš evidovat finanční ztráty u PIA… Včera jsme absolvovali výlet do Karimabádu a pevnosti Baltit, asi nejudržovanější památky, co jsme zatím kdy v Pakošu navštívili. Nacpali do toho prachy Francouzi a Američani, totální rekonstrukce. Kolem se nachází poměrně velké množství sedmitisícovek, některé nemají daleko do osmi, podobně jako Rakaposhi.
Městečko ujde. Pevnost je zároveň muzeem. Naši průvodci si to dost užívali a na fotkách tvoří často součást vystavovaného inventáře. Z Karimabádu jsme ještě popojeli po KHW na sever asi 30 minut a skončili u jezera, kde se dál pokračuje po vodě do Gulmitu. Číňani už rýpou tunel na pravé straně jezera. Pavlovi je evidentně lépe, už i čte a včera večer, když přišli Slováci z Diranu, jsme s nimi dopili našeho posledního čtvrtlitru Fríďovy slivovice (která byla vyhodnocena jako nejlepší kořalka obou výprav). Dneska se jeli do Karimabádu podívat oni a pak se též přesouvají čekat na letadlo do Gilgitu.
Měli nás tu cestou vyzvednout, ale možná ne. Zdravíme všechny, děkujem za zprávy a těšíme se na pivo.
Olga
Čtvrtek 25.7. 22.00
Před chvílí již po tmě donesli naše věci z BC, tak jsme zase kompletní. Nahráli jsme pár nových fotek. Počasí je pěkné, místní sklízí brambory, meruňky a kde co další. Ještě než vyrazíme na cestu domů pokusíme se navštívit Karimabád.
Pavel
Středa
24.7. 11:00 MČ
Tak se opět hlásíme po malé odmlce, 14 dní uplynulo jako voda. Hádejte, odkud píšu, samozřejmě, že z Minapinu. Máme ale jiné pokoje, stranově obrácené, tak si Pavel musí v noci dávat pozor, aby když jde na záchod, nevrazil do zdi. Shrnu stručně, co se dělo po ztrátě spojení.
Ze čtvrtka na pátek 12.7. přivezli naše batohy, byly naše a byly jen 3. Tomův je pohřešován doteď. Přebalili jsme a vyrazili i s nosiči v pátek ráno do Tagafari (Rakaposhi BC cca 3450m). Tam jsme přespali a v sobotu si postavili náš BC pod Diranem (3750m). Vybrali jsme si jiné místo než loni, až za ledovcovým potokem, chráněni proti náporům pasoucích se dobytků (jen dva
býčci se odvážili pást na naší straně a byli rychle zahnáni našimi pákistánskými soudruhy). V neděli jsme vyrazili na předaklimatizační výlet (4300-4400m), podívat se, kudy vzhůru na aklimatizační dvoudenní pobyt v hřebeni proti Diranu. V pondělí jsme vyrazili, spali ve 4450 a v úterý, už kompletně po sněhu, jsme dorazili na hřeben, 5200-5250m. Tam jsme strávili dvě noci. Ukázalo se, že nám to nějak nedělá dobře. Tom obě noci probděl mírně přidušen (alergie na unikající peří z půjčeného spacáku) a taky mu byla trochu zima (spacák byl už dost jetej). Nás ostatní bolela první noc hlava (to není nic divnýho), ale druhou noc už to trochu divný je. Jediný, kdo se dobře vyspal, byl Laněk (říkal). Mě začala hlava bolet po půlnoci, což mě nemile překvapilo, ale hlavně se ukázalo, že Pavla bolela nejen hlava, ale taky všechno ostatní, záda a bylo mu zle. Na delší aklimatizaci jsme neměli čas ani chuť a sestoupili do BC podle plánu. Tam se Pavlův stav zhoršil a ulehl s horečkou. Řešili jsme, co dál. V pátek 19.7. jsme (Laněk, Tom a já) navštívili BC Slováků (dále na okrajové moréně asi hodinu krkolomné cesty), abychom zjistili, jak jsou na tom oni. Čtyři bojovali na severním pilíři Diranu, jeden byl v BC, že má miminko a odpovědnost k rodině… Zafixovali 200m do sedla a pokoušeli se postavit 1. tábor na pilíři. 20.7. v sobotu vyrazil Laněk s Tomem k západní stěně Diranu, já jsem zůstala s Pavlem v BC, nebylo jasné, jak se jeho stav vyvine, vypadalo to dost divně. Večer byli hoši zpět, nastaly komplikace při průstupu ledopádem a Tom dostal velmi akutní zrychlení stolice asi 7x za hodinu (říkali). Já jsem byla částečně zklamaná, že se vrátili,
počasí nám přálo a částečně se mi ulevilo, že na případné komplikace s Pavlem
nebudu sama. Pavel se už aspoň nehoršil, ale nasadili jsme všechno, co jsme měli a zavánělo to chvílemi vrtulníkem. Na nový pokus o vršek ještě sice zbýval nějaký čas (2 dni, 6 dní na výstup a sestup do BC, 28.7. odchod z BC), ale kromě Laňka nebyl k mání žádný spoluvýstupce. V neděli jsem se rozhodla, že sejdeme s Pavlem dolů, už se mu udělalo líp a mohl sejít po svých. V pondělí jsme činili přípravy a kluci se rozhodli sestoupit do nížin s námi. V úterý jsme definitivně pobalili pro nosiče (přijdou až 25.7.)
a celkem v pohodě překrosili ledovec a s obouchanými palci na nohou (1750m převýšení) se večer ocitli opět v našem hotýlku za chichotavého jásotu personálu. Laněk pobíhá, jako lev v kleci a Tomovi otrnulo, po místních meruňkách průjem ustoupil jako nic. Pavlovi je docela dobře, jen se mu pletou písmenka a ještě ho pořád bolí za okem (Laněk tomu stavu říká, že mu bolestí hlavy lezou oči z důlků, v tomto případě oko). Plánujem ještě nějaké nenáročné výlety do okolí. Je tu přece tak hezky. Určitě se zajedem mrknout do Karimabádu a kluci by si rádi střihli nějaký menší trek, třeba pod Batury. Toť zatím vše. Doufám, že to tak i zůstane a další vzrušující zážitky nás minou nebo se nás dotknou jen zlehka. Pavel nechal poslední naši kořalku v sudu v BC.
Slováci podle všeho vyklízejí BC a končí. Zdravíme všechny, děkuji za přání k svátku, s mumiem to tady moc nevidím, ale zeptám se.
Olga
patek
12.7.
tak jsme konecne vysli, Tomasovi veci nedorazily, tedy chybi rada veci a bude to jeste zajimave, jsme prave nad Hapakum a jdeme az do bc Rakaposhi, posledni 3 dni spise prsi, toto vo posledni misto signalu a tak je to na delsi dobu nase posledni psani, na signal se dostameme asi az tu pujdeme dolu, pavel
Středa
10.7. 14:45MČ
Neodmlčeli jsme se proto, že bychom vyrazili k Diranu, ale proto, že máme problémy s připojením. Jsme stále v Minapinu a stále nemáme naše batohy. V úterý se navíc zhoršilo počasí, a tak byl let z ISB do Gilgitu po dlouhém otálení nakonec zrušen. Anwarovi se podařilo najít v ISB na letišti 3 ze 4 našich báglů (asi, jestli to jsou opravdu naše). Poslal je po KHW, ale dneska na ní byl zával, takže nejdřív dorazí prý zítra v noci… Tak nevím, jestli máme štěstí nebo smůlu… Ten ztracený 4. Batoh je asi Tomův. Je úplně nový a nejkrásnější, asi se někomu líbil. Hledají ho ale dál, třeba se najde dřív, než odletíme domů. Tom se snaží si půjčit od místňáků spacák, jinak to dáme dohromady. Do BC včetně to vydržíme i se třema spacákama, ale přece jen, navrchu je frišno. V hotýlku jsou na nás milí, jsme tu už jako inventář, tak dlouho tu asi v kuse nikdo nebydlel. Když je hezky, servírujou nám jídlo na zahradu, je plná růží a jabloní, když zafouká, padají nám jablka do talířů. Na všechny myslíme, zdravíme přátele, příznivce a rodinné příslušníky. Olga
Připojení se pokoušíme realizovat přes místní ZONG kartu, ale je to taková zombie a žere vnitřnosti chytrých telefonů. Laněk už má za sebou dvě špatné noci, neboť mu telefon již nefunguje ani s normální kartou. Tak uvidíme jak dlouho to vydrží můj, už také několikráte kleknul. Proto také vkládáme 2 příspěvky současně. Pavel
„Dodržujte modlitbu, dávejte almužnu a poslouchejte posla – snad se vám dostane slitování!“ [KORÁN, SŮRA 24, verš 55/56]
Pondělí 8.7. 22:35MČ
Pro změnu stále sedíme a ležíme v hotýlku v Minapinu. Sice se nám zdálo, že už jsme si svoje odčekali, ale na našich pocitech v tomto případě moc nezáleží. Možná prý zítra bude ten pravý den pro přepravu našich batohů, inshaAlláh (tedy pro neznalce, dá-li pánbůh). Včera k večeři byla opět kombinace rýže, brambor, luštěnin, zelí a třešní, takže zrychlené trávení některých účastníků přetrvává. Stávají se z nás slušní luštiči Sudoku (Tom už jím je a řeší pouze nejobtížnější oříšky, které léta odkládal). Na zahradě jsme taky dnes učinili zoologický objev, že straky loví kozy (Pavel přislíbil vložit důkazní materiál). Počasí je stále příznivé, ve stínu to jde, ale na slunci je slušnej výpek. Pokud neluštíme, tak hybernujeme. Fríďo, asi už jsme vypili můj příděl Tvojí slivovice, chutná výtečně i teplá. Dáváme si POZOR a zdravíme všechny příznivce a přátele a děkujeme za účastné vzkazy. Olga
Neděle 7.7. 11:45MČ
Tak zase sedíme (spíš ležíme), ale již v Minapinu na pokojích. My jsme sice včera po poledni opravdu odletěli do Gilgitu, ale naše bágly, které jsme viděli ještě u letadla na vozíku, nenaložili… V Gilgitu nás čekal Anwarův kontakt a v hotýlku, než jsme dojedli oběd, tak dorazily naše sudy a všechny věci, co jely po KHW. Po následném dohadování a zbytečné jízdě v 35°C na letiště do již zavřené kanceláře (průvodce si myslel, že tam něco domluvíme), jsme odjeli do Minapinu a náš průvodce zůstal v Gilgitu, aby naše batohy vyzvedl dneska. No a dneska opět nepřiletěly. Nejsme sami, dalších asi 20 lidí taky nic nedostalo. Do letadla totiž naložili v ISB nějaké pekelně těžké bedny s nám neznámým obsahem. Laněk má jen ledvinku a na nohách plastový nazouváky (ale moc pohodlný), nám taky nějaký důležitý věci chybí, třeba spacáky a trekovky. Do Rakaposhi BC se jde po suchu a není tam moc zima, tak tam možná vyrazíme pozítří i tak, kvůli aklimatizaci, ale dál to nepůjde a zpět se Laňkovi půjde v nazouvákách blbě. Nikdo už nemá zácpu, k večeři jsme dostali moc dobrý třešně a čočku a zelí, myslím, že tato kombinace by leckoho uvolnila i v domácích podmínkách. Plni optimismu zdravíme všechny příznivce a přátele, počasí je slunečné, místní hotýlek se zahradou perfektní (známe ho z loňska). Olga
Umístili jsme i několik nových fotek, včetně letadla, kterým jsme letěli z Islamabadu. V popředí i vozík s našimi věcmi, kterému se pilot při startu úspěšně vyhnul a pokud se neroztavil tak tam stále stojí. Slováci by již dnes měli dojít do BC pod Diran. Olga mě moc pěkně ostříhala a máme tu naštěstí zásobu opravdu skvělé slivovice od Frýdi a tak to není až tak špatné polehávání. Pavel
„A oznam těm, kdož neuvěřili, zvěst radostnou o trestu bolestném!“ [KORÁN, SŮRA 9, 5 ]
Pátek
5.7. 16:17MČ
Tak zase sedíme v hospodě v Rawalpindi (je to ta stejná, je tu jen jedna
dost blízko, která má wifi). Máme objednány steaky, takže ty včera byly předposlední. Do Gilgitu možná poletíme zítra inshaallah. Naše věci mají vyrazit ještě dneska. Pavel prodělává svoji obvyklou horečnatou a potivou chorobu, která je doplněna o zánět průdušnice, který dostal ode mě. Já už jen vykašlávám... Oba jsme na antibiotikách, tak upíjíme Laňkovo červené víno jen střídmě. Kořalková dezinfekce dutiny ústní je ale povinná. Máme nakoupeno, sbaleno, včera nás na povinném briefingu poprvé hostili a taky se s náma fotili, dušovali se, že dneska odletíme, ale v Pakistánu je ujišťování součást bontonu. Povrchová teplota Laňkova břicha v klimatizované hospodě je 35°C.
Na závěr opět všechny příznivce a přátele zdravíme, nebojte se, dáváme si
POZOR. Olga
Čtvrtek
4.7. 18:00
Sedíme v hospode v Rawalpindi a trávíme hovězi steaky, mozna poslední. Právě jsme se dozvěděli, že bezpilotní letoun zmasakroval 17 asi Pakistánců v Severním Vazíristánu, tak doufáme, že bude Talibancům příprava odvetné akce chvíli trvat. Zítra buď poletíme do Gilgitu nebo pojedeme minibusem, jako obvykle.
Zdravíme všechny přátele a příznivce, teplota se bliží 45°C, už jsme celí
rozpálení z očekávání věcí příštích… Olga
2.7.2013
Tak konečně máme víza, jen 24 hodin před odletem. Teď ještě rychle zabalit a můžeme vyrazit na letiště.
28.6.2013
Letošní expedice je stále nejistá. V současné době sice již máme cargo v Pákistánu, ale stále nemáme víza. Pokud je nezískáme v pondělí, budeme muset letošní expedici do Pákistánu nakonec zrušit. Na všem se samozřejmě podepsaly neuvěřitelně špatné události pod Nanga Parbatem. Byla to vždy ortodoxní oblast, ale že to dopadne až takto, to asi nikdo nepředpokládal.
Pavel
Tak letošní letenky jsou zakoupené a začínáme odpočítávat do odletu. Vracíme se tedy k loni nedokončenému dílu a uvidíme, jak to půjde letos. Zatím jsme jen 4, ale podle informací tam bude i Žilinská expedice a nebudeme tam tedy tak úplně sami.
Pavel