Rok 2015 začal pro nás mimořádně smutnou zprávou:
zcela nečekaně zemřel náš dlouholetý blízký kamarád Laďa Drda. Začínali jsme spolu lést v roce 1973, Za tu dobu vylezli nespočet cest a vrcholů.
Zakladatel horolezeckého oddílu HK Bezuchov, kterého mnozí znali také jako starostu Bezuchova, iniciátora tradice Bezuchovského promítání, běhu, cykloorienťáku po Záhoří. Byl milovníkem Adršpachu a jako dlouholetý majitel hospody U Tošováka se stal i občanem Adršpachu. Mimo jiné vystoupil na 3 osmitisícovky, v roce 1995 Čo Oju, v roce 1997 Gašerbrum II a v roce 2004 Šiša Pangma. Naposledy stanul v roce 2013 na vrcholu Mount McKinley.
Zemřel v nedožitých 61 letech ve svém oblíbeném Ádru, uprostřed kamarádů a přátel.
Pavel a Olga
P.S. Odkaz na stránky HKB: http://hkbezuchov.me.cz/
Poslední rozloučení se koná v Dřevohosticích v pátek 9. ledna od 15.00 hodin.
6.12.2014 - Mikuláš - do sekce "film" jsme nahráli filmovou verzi prezentace. A také se Pavlovi narodil vnut Karlík!
Plná verze prezentace je pro přihlášené účastníky.
V rámci úspor místa jsme odstranili prezentace a filmy některých starších akcí.
Pavel
13.11.2014 Promítání v Bezuchově máme za sebou. Přidali jsme nový odkaz na Wikipedii a časem přidáme i nějakou prezentaci.
Pavel
_______________________________
Stručně jak to bylo nebo si to pamatuji či nepamatuji:
Pondělí 8.9.2014
Přiletěli jsme do Katmandu, nakupovali zásoby a pro změnu všichni navštívili ministerstvo „of Home Affairs“ abychom měli ty správné papíry
9.9.2014
Ještě jeden den nakupování (hlavně jídlo a vybavení do BC) a hlavně vše zabalit podle váhy. Jak se časem ukázalo, každou chvíli je třeba přebalit na jiné vány (30, 25, 20 kg a podobně). Hlavně již po obědě naše věci odváží náklaďák. Večer ještě společenská večeře doma u vedoucího agentury. Samá domácí kuchyně.
10.9.2014
Konečně letíme. Hodina letu a jsme v NEPALGANJ u indické hranice. Vedro a velmi, velmi bídné ubytování i s různými malými spolubydlícími. Alespoň že mají pivo a také poslední připojení.
11.9.2014
Vstáváme již v 4:30 a po tmě na letiště, prý abychom měli dobrou pozici. Let je nedlouhý: 8:45 – 9:35 a přistáváme na malém kousku v JUPHAL. Druhým letadýlkem i naše cargo a za úplatek pilotovy i plynové bomby. Po chvilce aklimatizace začíná naše pochodování. Nyní jen 3 a půl hodiny do DUNAJ. Spíme v campu na konci města, já s Olgou již ve stanu, ostatní si ještě koupili pokojík.
12.9.2014
Celou noc prší, ale ráno to jde a začínají dni pochodu. I se zacházkou, kdy jsme trochu přešli místo spaní (to po další dni většinou vybírají koně, co nám nesou věci) jsme dnes putovali do 17:00, tedy celkem asi 7 hodin. Večer místní dlabat. Místo není přesné, je pod TARAKOS blízko LINGDO.
13.9.2014
Celou noc nás poctivě hlídá pes a tak toho moc nenaspím. Další den a dalších 7 hodin šlapání. V 17 končíme někde na louce. Cestou již žádná větší vesnice, jen přes most odbočka cesty na Dolpa trek.
14.9.2014
Žádná větší změna, prostě vstát, navařit, zabalit a šlapat. Dnes jsme to měli kratší a již po 6 hodinách jsme v Kakkotu (KAKKATGAON). Pro změnu celý den nebyla žádná voda. Již klasická tibetská vesnice. Místní děti i dospělí jsou zvědaví, otravují, ale nechtějí se nechat fotit a tak je občas focením zaháníme. Zde máme přesedlat na jaky do BC. Ale nejsou (prý je musí teprve někde sehnat) a tak první komplikace. Také nutno přebalit na jinou váhu a můj velký sud prý nemohou vzít – neprošel by. To už zkoušeli u koní, ale tentokráte opravdu do BC nepůjde. Také teprve staví most přes řeku, co máme přejít.
15.9.2014
Počasí je stále lepší a lepší. Přebalujeme a všelijak se chystáme. Jaci stále nejsou a nejsou. To tu bývá problém.
16.9.2014
Jaci nejsou, ale již nemůžeme čekat a tak po 10 vycházíme s věcmi na spaní směr BC. Je to stále do kopce a do kopce. Z výšky asi 3200 m stoupáme až na sedlo 4250 m (tam jsme o půl páté odpoledne). Je to moc vysoko a tak rychle dolů do strže asi na 4000 m, kde je trochu vody a pár nevelkých kousků, kde se dá přečkat noc. Dnes jsme sice ušli jen něco málo přes 5 km, ale vystoupili 1250 m a sestoupili téměř 500 m.
17.9.2014
Stoupáme dál a spíme v 4300 m. Odpoledne nás konečně došli jaci s věcmi do BC.
18.9.2014
Dlouhý pochod, ale konečně ve 4 odpoledne (po 8 a půl hodině) přicházíme do BC – 4900 m. Celkem slušné místo. Je tu pár stanů Japonské expedice (2 + doprovod).
19.9.2014 – 20.9.2014
Odpočinko – průzkumné dni. Večer zpravidla bouřka a prší, ale jinak, zejména dopoledne je počasí pěkné. Balíme nahoru.
21.9.2014
Tak jdeme nahoru. Šárka nás doprovází až téměř do CI – 5340 m. Stavíme stany na hromadě bahna, hned u ledovce. Trvalo nám to 5 hodin, ale máme toho dost.
22.9.2014
Ráno se Jindra vrací do BC, ostatní o půl 11 jdou dál. Místy po ledovce, místy po suti. Konečně v 18 hodin na skále vedle ledovce, ve výšce 5720 m stavíme CII. Moc příjemné místo.
23.9.2014
Tak zase nahoru, tentokráte již čistě po ledovce. Vlečeme se a po pár posunech stavíme CIII ve výšce 6200 m. Již se projevují problémy s výškou a odpoledne se kazí počasí.
24.9.2014
Vycházíme pozdě, až v 7 hodin. Je to nekonečná dálka. Tonda je nejrychlejší a postupně nám uniká. Snaží se snaží a asi 14:20 je na vrcholu. Moc se tam nezdržuje a vrací se. Kolem 7 000 m začnou Petrovi omrzat nohy a tak se vrací. S Olgou jdeme ještě kousek výš. Potkáváme Tondu. Počasí se dost kazí a stále silněji mrzne. Nakonec obracíme i my a vracíme se do CIII.
25.9.2014
Ráno Tonda a Petr (trochu tmavé prsty na nohou) sestupují dolů. Původně jsme chtěli s Olgou tábor posunout výš, ale noc nebyla dobrá a Olgu trápí zdraví a tak zůstáváme, kde jsme.
26.9.2014
Vstáváme ve 3, po 4 vycházíme (ještě je tma). Počasí by přálo, ale silně mrzne, velmi silně. Kolem poledne jsme opět asi v 7 000 m. Olze je čím dál hůře a tak nakonec s těžkým srcem zastavuje a vrací se zpět. Já pokračuji. Není to výškově již moc, ale velmi, velmi daleko. Teprve v 15:30 jsem na vrcholu. Už se trochu kazí počasí, ale stále jsou pěkné výhledy. Dokonce je vidět i Dhaulagili (původně jsme myslel, že je to II, ale po upřesnění se ukázalo, že sama I). Sestup není rychlý (dost se to boří) a do CIII přijdu až v 18 hodin. Čeká mě již dost nervózní Olga – očekávala mě dříve.
27.9.2014
Sestupujeme s Olgou až do BC. Je to otrava, ale nakonec k večeru dojdeme. Cestou potkáváme novou velkou výpravu asi 15 lidí a příslušně velkým (tedy hodně početným) doprovodem. Podle pozdějších zpráv 2 vystoupili, ale také 2 x prý je zachraňovala helikoptéra!!!
28.9.2014 – 29.9.2014
Lezení skončilo, čeká nás již jen pochodování. A to ještě ani netušíme, jaké. 2 dní balíme a čekáme na jaky. Měli přijít o den dříve, ale tradičně nepřišli. Ten den ztráty bude pro nás náročný.
30.9.2014
Konečně jaci a opouštíme BC. S balením jsme se zdrželi a jdeme až v 10 hodin. Zpět volíme jinou cestu – po hřebeni. Je to kratší, ale v mlze trochu hledáme. Je to dlouhé a dlouhé. Do Kakkotu docházíme až po tmě po půl 7 večer. Celkem to bylo sice jen něco přes 14 km, ale i při sestupu jsme nastoupali 300 m, hlavně ale sestoupili celkem 2000 m. Máme toho dost, ale odpočinek již nebude. Máme den zpoždění a měníme trasu – půjdeme zkratkou přes trochu vyšší sedla.
1.10.2014
Ráno prší a tak máme trochu zpoždění. Věci se překládají na koně – tedy jiná váha, zato mi vezmou velký sud. Jen 8 hodin pochodu nahoru, dolu, nahoru a stále dokola a jsme v TERANGAON. Je to tibetská vesnice mimo běžné trasy. Zatím jsme cizince potkali jen v BC a bude tomu tak i nadále (jen asi předposlední den se napojíme na běžnou trasu a potkáme asi 3 trekaře). Došli jsme zase potmě. Již je z toho nějaká tradice. Ještě než se úplně setmělo, viděli jsme boční údolí, kde budeme zítra pokračovat a okamžitě ho překřtili na vstup do Mordoru.
2.10.2014
Vycházíme o půl 9, sestup k řece a pak nahoru a nahoru do Mordoru. Po obědě procházíme další tibetskou vesnicí a stoupáme nahoru a nahoru. Nakonec, opět po tmě, před 19 hodinou končíme již na sněhu ve výšce 4820 m. Nálada není nejlepší.
3.10.2014
Ráno opět o půl 9 pokračujeme. Jindrovi se již ani nechce dál, ale nakonec šlapeme statečně všichni. Konečně o půl 3 jsem v sedle MU LA 5 700 m. Odměnou jsou pěkné výhledy a pohled na mohutnou stěnu Dhaulagiri II – 7751 m. Krátký sestup a spíme v široké dolině v 5300 m.
4.10.2014
Žádná velká změna. Vycházíme raději již v 8. Cestou potkáváme vlky, já se s jedním vzájemně vyděsím asi na 5 m. Chtějí po mě vědět, jak měl velký ocas (prý jestli to byl on či ona), ale já všem tvrdím, že zepředu měl jen velké vyceněné zuby a na podrobnější prohlídku nebyl čas. Trochu neplánovaně to bereme další zkratkou přes další sedlo 5 500 m (mezitím jsme samozřejmě dost sestoupili). Ale jak to tu bývá, výhledy jsou velmi příjemné. Vidíme do údolí HIDDEN VALLEY (Rikka Samba), ale hlavně celý masiv Tukuche a Dhaulagiri I. Pak ještě následuje dlouhý a dlouhý sestup a traverz a sestup až na tábořiště ve výšce 4300 m, kam tradičně přicházíme téměř po tmě (9 hodin chůze).
5.10.2014
Dnes je klíčový den k dohnání zpoždění. Několikrát sestoupíme na 3500 m, abychom pak znovu vystoupili 4500 m. Cestou po delší době vesnice SANGDA. To je teprve polovina. Konečně již za šera přicházíme k zlomovému sedlu, kde vidíme celý masiv Annapůren a po tmě začínáme výrazně sestupovat. Trochu bloudíme, ale nakonec se najdeme a najdeme i místo na spaní. Kolem 20 hodiny (tedy 12 hodin pochodu) již definitivně končí hlavní naše utrpení.
Další den již jen 3 hodiny přes menší sedlo a jsem v Jomsonu. Po delší době spíme v posteli. Následující den letíme do Pokhary a autem pokračujeme do Katmandu. Večer ještě společná večeře s tanci. Zbývá poslední den. S Olgou trávíme po úřadech (prodloužení víza na imigračním se účastní všichni) a nakonec večeře a další den již letíme domů. Tedy závěr hektický, téměř jako celé pochodování.
Pavel
_______________________________________________
Původní zápisky poslané z Nepálu:
_______________________________________________
10.10.2014
Jak již asi tušíte, jsme doma. Nahráli jsem také nějaké nové fotky a snad se dostaneme i ke kousku povídání, jak to probíhalo.
pm
8.10. večer
Je to náročné do poslední chvíle, Kromě tradičního času stráveného ukončováním expedice, jsme všíichni strávili další hodiny na imigračním úřadě při prodlužování viz, Do odletu zbývají již jen hodiny a snad to vyjde,
Trohu ale zpět, Asi první z Česka na vrchutha Hinchuli jsou: Antonín Bělík 24.09. a Pavel Matoušek 26.09.2014.
Olga byla 2x nad 7000m. Petr jednou,
pm
P.S. letos bylo minimum spojení a to ještě dost bídné, tedy proto tak málo aktuaálních zpráv i fotek, ale trochu se to pokusíme vnyhradit po příletu.
07.10.
Tak jsme konečně v Jomsonu a na trochu spojení, všichni zdraví, čekáme na letadlo do Pokhary,
Pavel
23:00
55 minut letu a jsme u indické hranice, trochu tepla, spojení jen díky diselagregatu a už asi nebude dlouho, rano vstaváme ve 4 a na letiště, snad uplatíme kapitana a naloží nám plyn. Pokud dovolí počasí a poletime, tak budeme zítra již v horách, ale take bez spojení,
pavel
14:00 odjíždíme na letiště a snad odletame k indicke hranici do Juphalu
Středa 10.9.2014
Již nám začíná 3 den v Nepálu, Zatím vše probíhá v pohode, Část věcí již odjela autem napřed a dnes odpoledne snad poletíme také. Stihli jsme navštíťvit oblíbene hospody, Šárka ochutnala tradiční jídla, vypili jsme něco Everestů a Kukri rumu, spojení trochu komplikovane a za chvíli asi již žádné, Počasí přijatelné, jen každou noc dost prší, tak snad nám nahoře nenapadne moc sněhu,
Pavel
28.7.2014 – Kuchařka
Naše kamarádka Lenka si přála seznámit s některými našimi recepty, kdy jde o to, aby to bylo rychle, jednoduše a se zaručeným výsledkem. Dnes tedy jeden letní na doma:
Marmeláda (meruňky a moruše), doba přípravy: 45 minut.
Suroviny: meruňky (1,1 kg s peckami, 0,120 kg moruše nebo borůvky), Extra želírovací cukr Dr. Oetker (0,5 kg), asi 5 sklenic (nejlépe šroubovací víčka, celkem 1,2 l).
Postup: Meruňky omyjeme, vypeckujeme. Pokud jsou hodně zralé, nemusíme krájet, pokud jsou tvrdší, nakrájíme na kousky a dáme do hrnce, zasypeme cukrem a za stálého míchání přivedeme k varu. Vaříme 5 minut, přidáme plody moruše (můžeme nahradit borůvkami) a vaříme dalších 10 minut. Moruši (borůvky) můžeme při míchání částečně rozmačkat o stěnu hrnce. Plníme do skleniček (maximálně 1 cm pod okraj), uzavřeme a skleničky naskládáme do mikrovlnné trouby. Režim mikrovlnné trouby: 1 minuta na 100 % (800 W) a 7 minut na 20 % (170 W). Necháme vychladnout.
P.S. Typ na snadné otevření šroubovacích sklenic: vložíme do mikrovlnné trouby na asi 30 s.
Pavel
24.7.2014 - Plán měníme v realitu, cíl zůstává: Putha Hiunchuli.
Letíme do Káthmándú a dále přes Nepaljung (152 m) do Juphal (Dolpo). Následuje první část treku: Dunai (2230 m) a další dni: Tarakot (2680 m), Musikhola (2800 m), Kakkotgoan (Kagkot) (3295 m), Yak Kharka (3960 m) – odbočení z údolí, Phedi (4430 m) a BC Putha Hiunchuli (4800 m). Tam bude několik dní na pokus o výstup na vrchol. Někteří plánují se vlastního výstupu neúčastnit a počkat v základním táboře a okolí.
Pak budeme společně pokračovat druhou částí treku: z BC sestup do Yak Kharka (3960 m) a další dni do Seri Gaon - nahoru údolím (4000 m), Chharka La Base Camp (4140 m), Molum Sumna (4860 m) (přes Narbulang), Sangda Phedi (3710 m) přes průsmyk Niwar (5120 m), Jeula Danda (4720 m) přes Bhimal Lojung), Kagbeni (2800 m) a konečně Jomsom a do Pokhary a dále do Káthmándú.
Tak to je náš plán. Zatím vypisujeme papíry, korespondujeme, posíláme zálohy a pomalu upřesňujeme a doplňujeme vybavení. Datum odletu se rychle blíží. Letos letíme z Prahy a to již 7.9.2014. Je nás nyní 6 a vypadá to, že to tak již i zůstane: Olga, Šárka, Pavel, Tonda, Jindra a Petr - King. Někteří ještě v Nepálu nebyli, jen polovina má zkušenost s takovou výškou a někteří půjdou jen trek a tak to určitě bude přínosný výlet.
Pavel
Ahoj,
tak už zase něco plánujeme. Nejzápadnější sedmitisícovka v hřebeni Dhaulagiri, oblast Dhorpaten Hunting rezervace, trek liduprázdnou přírodou, sedla až 5700 m.
Pavel